V současné době zažívá světová metalová scéna skutečný nával death/thrashových seskupení stavějících se ke skloubení těch extrémnějších žánrů způsobem, který ještě před pár lety nebyl až tak znatelný. Nejrůznější muzikanti se čím dál intenzivněji snaží odkrýt potenciál skrývající se v death metalové agresi a zkrotit ho do podoby brutálního, avšak mnohem čitelnějšího celku s velkým důrazem na pokus o kvalitní technické instrumentace. Českou odpovědí na poslední počiny například takových BEHEMOTH může být obnovená ostravská skupina NEMESIS anebo právě olomoucká squadra BARRACUDA.

Pětičlenná kapela vznikla v roce 1999 a do dnešních dnů její diskografie obsahuje nějaké to promo, účast na kompilaci a nyní i debutové CD "Humanimal". Slovní hříčku v názvu doplňuje i na můj vkus trochu moc "komiksový", ale tématicky dobře sladěný obal. Jak jsem již podotkl, skupina se zabývá experimentováním na poli thrash a death metalu, výsledkem čehož je dvanáct skladeb. Jako celek má CD určitě hodně agresivní tvář, nicméně myslím, že žádnému posluchači neuniknou četné pokusy opustit zaběhnuté vody a vyzkoušet, co všechno se dá docílit pomocí vkusně zakomponovaných instrumentálních kontrastů.

Oproti mému skeptickému očekávání ta snaha nepůsobí nijak zvlášť křečovitě. Celé těleso má určitě mimořádnou podporu v bubeníkovi Martinu Lukáškovi, jehož rytmický rejstřík a nasazení je na tuzemské poměry vskutku obdivuhodné. Styl kompozice skladeb ve všech ohledech působí jedovatě a jaksi rafinovaněji než u některých jiných smeček. Nemůžu říct, že by mě dostal do kolen každý druhý riff použitý na albu, nicméně minimálně jedno nosné téma na skladbu je docela sympatickým tahem, který většinou v podobných případech dost postrádám. Celá práce nástrojů je na slušné úrovni, ale bohužel nutnou (a smutnou)  zkutečností zůstává, že některé kytarové figury jsem slyšel už stokrát snad téměř ve shodném znění.  Tento fakt však zachraňují nejen rytmické experimentace, ale i krátká, avšak přesto velmi úderná sóla. Některé kytarové výstupy ve mě dokonce evokovaly atmosféru současných moderních švédských celků. Osobně mě velice zaujala osmá skladba s názvem "Only Shadow" , v jejímž závěru je slyšet krásně dynamicky zakomponovaný latinskoamerický motiv.

K textové složce snad jen tolik, že jde o klasická témata ve stylu básníků každé doby, tedy o kritiku společnosti. Tentokráte z té svobodomyslné strany: lidské pokrytectví, individualismus a samozřejmě hrozba nacismu v písni "Nazism Grows Ignored". Nic, co by šlo obecně označit za stupiditu, avšak ovšem také nic zvlášť převratného.

Řekl bych, že BARRACUDA je poměrně vyspělým českým tělesem s rozhodně vzestupnou tendencí, avšak nejde o nic, co bychom zde již neměli. Místy zajímavý soubor kvalitních nápadů střídají zcela typické thrash metalové postupy na debutu kapely, která se v záplavě metalových seskupení možná ztratí, možná však nikoli. Ale jak by řekl Ondřej Hejma v "Česku hledá superstar", posledních pět set korun bych na olomoucké krotitele agrese asi nevsadil. Na našich koncertech určitě příjemné zpestření, celkově však BARRACUDA určitě nedosahuje (zatím) kvalit prominentních zahraničních kapel.